ROZHOVOR S LUKÁŠEM HOŘTEM

Na úspěchu letošní sezóny z pohledu medailových „žní“ na republikových šampionátech U14 a U16 nesou podíl i bývalí závodníci SK Judo Tori Brno Martin Truhlář (+81 kg) a Mikuláš Richter (-81 kg). Tito judisté za kategorie U16 jsou čerstvými posilami Judo Academy, kteří potvrzují výbornou spolupráci těchto dvou oddílů. Zakladatelem a hlavním trenérem SK Judo Tori Brno je bývalý reprezentant ČR Lukáš Hořt, který před 16 lety inspiroval a pomohl Jiřímu Vaňkovi k tomu, abychom dnes Judo Academy znali takovou, jaká je.

Lukáši, tvoji dlouholetí svěřenci Mikuláš Richter a Martin Truhlář vybojovali tituly mistrů republiky. Zároveň se stali členy našeho klubu. Co říkáš na jejich výsledek?

Pro kluky je to odměna za jejich dřinu na tatami, oběma to velmi přeji, zaslouží si to.

Co jim přeješ v Judo Academy?

Aby si výsledky zopakovali i v dalších věkových kategoriích. Věřím, že si na výsledky dosáhnou ale i další svěřenci, kteří budou časem za Judo Academy startovat, a kteří na svoji medaili trpělivě čekají.

Jak vzpomínáš, když poprvé přišli na trénink do SK TORI Judo Brno?

Miki začal na baby judu ve 2,5 letech, už tenkrát byl vzrůstem velký jako šestileté dítě. Martin Truhlář byl dítě z kroužku na Labské, na svůj vzrůst byl ohromně pohyblivý a měl obrovskou chuť trénovat. Oba kluci na sebe měli velké štěstí, že se na tréninku měli možnost potkat a vyrůst vedle sebe, oba mají odlišný způsob boje a zásobník osobních technik. Mají ale jedno společné, oba neradi chodí běhat… 😊

Lukáši, jak hodnotíš spolupráci mezi Judo Academy a SK TORI Judo Brno?

Hodnotím ji jako velmi přínosnou jak pro naše svěřence, tak do budoucna pro celý Český Svaz Juda. Oba kluby neseme stejnou myšlenku, vznikli jsme jako stejný projekt, pouze každý v jiném městě. Máme stejnou metodiku a nyní budeme mít stejný kalendář akcí, oba kluby v přípravě více provážeme. Troufám si říct, že jsou vytvořené podmínky a personální kapacity, které dokáží zabezpečit přípravu sportovců na úrovni krajských výběrů.

Když si začal před 17 lety předávat první zkušenosti Jirkovi Vaňkovi, napadlo tě, že naše dva oddíly budou největšími kluby na počet členů v ČR?

Neřešil jsem to jako nějakou systémovou záležitost. Začal jsem si s dětmi hrát, chtěl jsem se judem nadále jenom bavit. Po reprezentaci jsem chtěl být na předchozím nefunkčním svazovém systému naprosto nezávislý, neviděl jsem v něm pro sebe žádnou budoucnost. Naštěstí se ukázalo, že to byla správná cesta, díky které se dnes mohou dít změny, které vedou malými krůčky rozhodně k lepšímu.

Jirka byl můj sparingpartner, chtěl jsem mu po ukončení kariéry pomoct, aby si také vybudoval svou vlastní nezávislost na svazovém systému.

Jaké máš plány do budoucna?

Určitě dělat dál práci, která mne naplňuje a pomáhat ostatním mladým lidem plnit si nejen jejich sportovní sny a cíle. Prostě dělat s nimi sport pro radost. Hlavní motivace pro mne nejsou medaile, děti musí po tréninku odcházet spokojené a rády se za námi zase vracet.