ROZHOVOR | KATA TEAM: Anna Šneidarová a Sára Josefína Švihlíková

Holky, jak se díváte s odstupem měsíce na váš výsledek na MEJ v KATA (3. místo na Mistrovství Evropy juniorů KATA)?

Anička: Pořád tomu nemohu uvěřit. Takový výsledek jsme nečekaly a motivovalo nás to k dalšímu tréninku na budoucí závody.

Sára: Stále je to pro mě neuvěřitelné. Ještě před rokem jsme za sebou měli teprve náš první turnaj v Sušici a teď máme medaili z Mistrovství Evropy a spoustu dalších, je to nepopsatelný pocit.

Jak proběhly oslavy?

Anička: Po ukončení našeho bloku přišly první gratulace. S trenérem Martinem Klapkou jsme umístění tradičně oslavili politím medaile. Dále jsme také slavili s rodinou a s Judo Academy.

Sára: Hned po skončení turnaje jsme úspěch oslavili naším tradičním způsobem, a tím je polití medailí šampaňským pro štěstí.  Avšak úplně tradiční to nebylo, protože náš trenér Martin Klapka nám chtěl ukázat, jak vypadají oslavy na formulích, takže šampaňské bylo krom na medailích i všude po nás. Samozřejmě jsme pak oslavovali jak s rodinami, tak společně s Judo academy.

Jaké vidíte rozdíly mezi závodním judem a KATA?

Anička: V závodním judu jsou dva soupeři. Já jsem závodní judo také dělala, a několikrát jsem se tak prala i přímo se Sárou. Postupem času jsme se znaly velmi dobře, a tak pro nás bylo v celku jednoduché odhadovat techniky na které se budeme házet. Při randori závodníci musí porazit soupeře využitím libovolných judistických technik. Zároveň v podstatě nezáleží na tom, jak se technicky samotný chvat provádí. Víceméně jde pouze o to, kdo koho dřív „hodí“. Naproti tomu KATA se provádí výhradně ve dvojicích. Preciznost a správnost techniky je obzvlášť důležitá a KATA samotná vyžaduje na závodní úrovni opravdu velký cit pro detail.

Sára: V závodním judu je velice důležitá opravdu skvělá kondička a výdrž, ale neklade se v něm moc velký důraz na správné provádění technik. Kata je naopak založená na preciznosti. Člověk musí dbát na všechny sebemenší detaily a je velice důležité, aby v katě byly vidět základní principy juda.

Máte nějakou dvojici KATA, ke které vzhlížíte?

Anička: Na závodech vždy sledujeme ostatní závodníky, obdivujeme je a snažíme se od nich inspirovat. Hledáme inspiraci i v KATÁCH, které neděláme. Zajímá nás také Katame-no-kata. Tu už delší dobu dělá slovinská dvojice sester Kira a Kora Kojc. Rozumíme si, navzájem si fandíme a podporujeme se.

Sára: Vždy jsme rády sledovaly a fandily sestrám Kiře a Koře Kojc, které dělají Katame-no-katu. Skvěle si s nimi rozumíme a na závodech se navzájem podporujeme. V Nage-no-kata konkrétní dvojici nemáme, ale na všech závodech je vždy skvělé sledovat dvojice z vyšší kategorie. Neskutečně mě to motivuje a doufám, že se jednou dostaneme na jejich úroveň.

Vnímáte nárůst zájmu o KATA u nás? Co vaše domácí konkurence?

Anička: Ano, nedávno nám přibyly do týmu dvě nové dvojice, které dělají stejnou KATU jako my (Nage-no-katu). Věříme, že se do budoucna zájem o KATY bude zvyšovat.

Sára: Nárust zájmu o kata určitě vnímám, ať už to, že nás podporuje stále více lidí a zajímá je kata, tak i to, že další s ní chtějí začít. Už teď máme dvě nové dvojice holek, co se začaly věnovat tréninku Nage-no-kata.

Co vás čeká do konce roku?

Anička: Do konce roku nás čeká zatím 7 turnajů a několik soustředění. Mistrovství České republiky, Mistrovství Slovenské republiky, Evropský pohár v Madridu, Mistrovství světa v Abu Dhabí, Mistrovství Německa, Mistrovství Bavorska a Mistrovství Saska.

Sára: Čeká nás několik soustředění a seminářů, a samozřejmě i mnoho závodů, mezi které patří: Mistrovství Slovenska, Evropský pohár v Madridu, Mistrovství ČR, Mistrovství Německa, Mistrovství světa v Abú Dhabí, Mistrovství Bavorska a Mistrovství Saska.

Chtěly byste dělat i jinou KATU kromě Nage–no–katy?

Anička: Ano, nejdřív jsme chtěly dělat Goshin-jutsu-no-katu, ale později jsme se rozhodly pro Kime-no-katu.

Sára: Určitě ano, dlouhou dobu jsme měli v plánu začít trénovat Kodokan goshin jutsu-no-kata, ale nakonec jsme se rozhodli, že nám bude lépe sedět Kime-no-kata.

Jak vnímáte atmosféru na závodech (v tělocvičně)?

Anička: Atmosféra na závodech je úžasná. Lidé jsou milí, přátelští a rádi se společně bavíme. Vždy mi udělá radost, když za námi přijde rozhodčí nebo trenér jiné národnosti. Nervozitu před závody tak díky těmto maličkostem zvládám lépe.

Sára: Atmosféra na závodech je silný zážitek. Vždy v sobě mám velké množství pocitů, ať už je to radost a skvělý pocit jen díky tomu, že tam jsme, tak samozřejmě i trochu strach a hlavně nervozita, se kterou se ale postupně učíme pracovat.

Jak se vám trénuje/pracuje s vaším osobním trenérem Martinem Klapkou?

Anička: Myslím si, že lepšího trenéra jsme opravdu nemohly mít. Jsem velmi vděčná za to, že si nás Martin všimnul a nabídl nám tuto (pro nás tehdy ještě novou) formu juda. Trénink je zábavný a všichni tři si moc rozumíme. Vděčím Martinovi za všechny společné zážitky, které jsme spolu zažili na závodech. Je naší velkou oporou ve chvílích, kdy je něco v nepořádku nebo nám není dobře. Patří mu ode mě velký dík.

Sára: V žádném případě si nemůžu stěžovat, lepšího trenéra bychom určitě mít nemohly. Jen díky němu jsme tam kde jsme teď a jsem si jistá, že s jiným trenérem bychom to nedokázaly. Je s ním vždy sranda, jak na tréninku, tak i na cestách.. a krom toho, že je skvělý trenér, tak je pro nás i obrovská emocionální podpora a dělá vše pro to, abychom se cítily dobře a mohly dosahovat co nejlepších výsledků a stále nás posouvá kupředu. Jsem mu za všechno nesmírně vděčná. Díky, Klápoši.